První školní den jsme neusedli jako většina spolužáků do lavic, nýbrž do sedaček autobusu, který krátce po deváté hodině ráno nabral směr Anglie. To však předbíhám, neboť nejdříve jsme museli projet celou naši republiku, Německo, Belgii a Francii, než jsme se ocitli na břehu kanálu La Manche, který byl poslední překážkou na cestě do Británie. K překonání moře byl vybrán trajekt, který nabízel krom občerstvení a míst k pohodlnému oddechu též výhled z paluby. Díky tomu jsme mohli vyhlížet známé doverské křídové útesy osvětlené prvními slunečními paprsky, neboť jsme do Anglie přijížděli akorát s rozbřeskem. Těžko si představit hezčí začátek našeho čtyřdenního poznávání krás a dominant Anglie.
Než jsme se vydali do hlavního města, strávili jsme úterý v Brightonu, bývalém přímořském lázeňském městečku. Ačkoliv ráno jsme mohli na chvíli spatřit pověstnou mlhu, již při výstupu z autobusu bylo jasno a teplo a toto počasí – pro Anglii tak netypické – vydrželo po celou dobu zájezdu. Díky tomu jsme si nesmírně užili panoramatický výhled ze zdejší 160m věže. Krom nekonečného moře a již zmíněných křídových útesů jsme mohli obdivovat typické britské řadové domy. Po pohledu z výše jsme dostali rozchod, který mnoho z nás využilo k návštěvě zábavního centra, kde se to jen hemžilo automaty, jež u nás známe především ze zahraničních filmů, případně k posilnění se, neboť den nebyl zdaleka u konce. Král Jiří IV. si město oblíbil tak, že si zde nechal vystavět výstřední palác v orientálním stylu – ten jsme navštívili, a nahlédli tak do panovníkova života. Poté jsme se již vydali k Londýnu, kde nás čekaly rodiny, u nichž jsme spali. Tento netradiční způsob ubytování nám umožnil poznat tradiční britské domácnosti a ověřit naši schopnost komunikace – byl to skutečně nový a zajímavý zážitek.
Středa patřila Londýnu. I zde jsme začali pohledem z výšky, který ukázal britskou metropoli jako město, v němž se hned vedle památek, jež známe z pohlednic, tyčí do výšky moderní mrakodrapy. Po tomto zážitku jsme zamířili do Toweru. Bylo zde mnoho k vidění – historické zbraně, brnění, uniformy, ovšem vrcholem byly britské korunovační klenoty. Zážitek z blesku největších světových briliantů, které zdobí britské klenoty, perel a dalších drahokamů se těžko popisuje – to se zkrátka musí zažít! Poté jsme se po slavném zvedacím mostu přesunuli na palubu HMS Belfast, která nabídla poznat život námořníků, kteří se pod britskou vlajkou zúčastnili třeba i druhé světové války. Ke konci dne jsme se po břehu Temže přesunuli ke katedrále sv. Pavla. Ta byla poslední středeční pamětihodností.
Do druhé půle zájezdu jsme se přehoupli výjezdem mimo Londýn. První zastávkou byl královský hrad Windsor, pro enormní zájem o toto místo jsme se bohužel nedostali dovnitř, mohli jsme tak ale obhlédnout okolí plné typických anglických budov. Také jsme zde zhlédli pompézní výměnu stráží, známých Beefeaterů. Naší další zastávkou byl Oxford, městečko s nejstarší britskou univerzitou, která patří k nejlepším na světě. Zde jsme se nejdříve proplétali uličkami historického města, načež jsme navštívili také interiér jedné z kolejí – Christ Church College. Jejím studentem byl například autor Alenky z říše divů, Lewis Carroll. Mohli jsme se podívat do historické jídelny, kterou studenti koleje užívají již stovky let, kochat se v tamní katedrále či se projít po slavných schodech, na kterých se natáčelo několik scén filmového Harryho Pottera.
Poslední den jsme věnovali opět britské metropoli. Naše cesta začala u Královské greenwichské observatoře, jíž prochází nultý poledník, a tak jsme si mohli na chvíli pobýt na obou polokoulích zároveň. Odtud jsme se přesunuli k Temži, po níž jsme dopluli do samotného centra města. Pak následovaly pamětihodnosti v rychlém sledu. Od Trafalgarského náměstí se sochou admirála Nelsona jsme se vydali k Buckinghamskému paláci, který je oficiálním sídlem britské královské rodiny. Poté vedly naše kroky kolem Downing Street až k Westminsterskému opatství. Než jsme zavítali dovnitř, mohli jsme obdivovat přilehlé sídlo britského parlamentu s věží, kterou pravidelně rozeznívá zvon Big Ben. Interiér Westminsterského opatství, který jsme v televizi mohli spatřit při pohřbu Alžběty II. a korunovaci Karla III., byl úchvatný. Krom obdivuhodných vitráží a dalších architektonických prvků jsme mohli obdivovat hroby lidí zvučných jmen – od panovníků (Alžběta I., „krvavá“ Marie Tudorovna, Eduard Vyznavač) přes slavné vědce (Isaac Newton, James Clerk Maxwell) po literáty a jiné umělce (Geoffrey Chaucer, Georg Friedrich Händel, Charles Dickens). Bylo to vskutku působivé zakončení našeho poznávání země, kterou jsme mnozí znali jen z učebnic, knih a filmů.
text Lukáš Linhart, foto Adam Lorenc
