Den první-pátek 16. 9. 2022
V pátek ráno v 8:00 vyrážíme na lezeckou „expedici“. Lezecké družstvo tvoří 9 současných nebo minulých frekventantů Horo kroužku Školního sportovního klubu GPB a 2 instruktoři.
„A kam že to vlastně jedeme? Tentokrát do Polska. Do Polska??? A na hory??? Vždyť v Polsku nejsou žádné pořádné kopce, jen samé roviny!!!“
Polsko opravdu není alpskou zemí, ale pozor, nejvyšším vrcholem Polska jsou Rysy vysoké 2499 m n.m., tak určitě nějaký ten „kopeček“ v Polsku objevíme. Rozhodnutí navštívit Polsko padlo ve středu, protože předpověď počasí na následující dny byla opravdu vrtkavá a Alpy a Tatry už zasypaly první přívaly letošního sněhu. Tentokrát bude výjezd čistě skalním sportovním lezením.
Polská Jura je prostor mezi městy Krakowem a Čenstochovou, oficiálně Krakowsko -čenstochovská vysočina nebo-li Jura. Oblast je tvořena atraktivními vápencovými útvary a věžemi. Je zde řada jeskyní, ale i dolin a vyvěraček. Území je zajímavé i z pohledu historie, protože zde vedla stezka „Orlích hnízd“ (hradů).
Po 3 hodinách jsme byli v místě ubytování v Podlesicích, v penzionu pro oblast Jury s „originálním názvem“ Jurajski Gosciniec. První věže byly 15 min. chůze od penzionu, ale nepředbíhejme.
Podle „to do listu“ nás dnes čekalo nejdříve BOZ. Azyl nám poskytla seminární místnost penzionu. „Tohle je sedací úvazek, takto se navazujeme … zakládat raději nebudeme …, ale takhle vypadá „čok“, toto je „friend“ … v „průvodčíku“ se dočteme …. tolik informací???“ …. Až se nám z toho málem zamotala hlava … a to je teprve pátek. Ale nic se nemá „hrotit“ do krajnosti a hodinka „školení“ byla tak akorát.
Přesunuli jsme se na Góru Zborow, cíl dnešního lezení a významnou dominantu zdejší oblasti. Postupně jsme „prolezli“ sektory Dziurki, Skala Gasieckiego a Dluga Šciana. Obtížnost cest se pohybovala do stupně VI. Někteří vyzkoušeli i „lezení na prváka“ – tahání, lezení cesty na prvním konci lana tzn. nejobtížnější způsob zdolávání lezecké cesty.
Počasí bylo k večeru excelentní, sluníčko, nasvětlené věže a nastupující podzim, byly kulisou nejen pro lezce, ale i pro fotografy třech svateb. Blížila se 19 hodina, čas večeře, rychle do penzionu. Páteční večer byl sice ukončen po večerce, ale když všichni zpívali, tak bylo potřeba přimhouřit oči.
Den druhý-sobota 17.9. 2022
Snídani jsme domluvili na 8:00, hodinu před oficiálním otevřením jídelny!!! Celý servis ze strany penzionu byl fantastický a myslím, že nemluvím jenom za sebe. Pěkné ubytování a výborná kuchyně, všichni vstřícní, usměvaví a v pohodě.
V sobotu nás čekal přejezd do, pro nás nové, oblasti Rzedkovice. Trošku nás překvapila asi 5 km objížďka „cestou necestou“ místy cyklostezkou, ale nakonec jsme skály našli. Celý den jsme lezli ve skupině věží Lechvora, především na nejvyšší 25 m vysokou věž Turnia Lechfora a to postupně cesty: Filar Lechfora, Droga Wacha a téměř „jeskynní cestou“ Komin Lechfora a věž Kominowa. Všechny cesty byly opět v lezecké obtížnosti do stupně VI.
Protože jsme lezli až do odpoledne a večeře byla v 19:00, tak jsme cestu na penzion „protáhli“ o návštěvu kebabu. Večer byl klidnější (poznámka pod čarou, jak u koho), naplánovalo se poslední slanění a zítřejší organizace. Spát se šlo tentokrát dříve.
Den třetí-neděle 18. 9. 2022
Neděle „od slova nic nedělat“ se úplně nenaplnila. Počasí bylo asi nejhorší za celé tři dny, ale nás to od lezení neodradilo a tak jsme vyrazili opět na Goru Zborow a lezli na věži Mlynář. Opět to byly cesty ve stejné obtížnosti jako v sobotu. Zdolali jsme: Mlynarczyk, Mlynarzowa piatka, Direttissima Mlynarza a Šrodek Mlynarza. Odpoledne jsme se cestou zpět do ČR zastavili doplnit sílu v nejmenovaném rychlém občerstvení, ale po třech dnech lezení zaslouženě. A pak již hurá domů! Kolem 15:30 jsme předali děti rodičům a pořádně si oddechli. Uf,uf!
Akce se vydařila nejen počasím. Každý z účastníku si z Jury odvezl nějaký ten „lezecký skalp“, všichni přežili ve zdraví, tak doufám, že se příští rok opět setkáme někde na horách nebo ve skalách.
Za Horo kroužek Daniel Svoboda a David Březovják
