Začátek školního roku jsme započali poznávacím zájezdem do Německa. Šlo o výlet studentů čtvrtého a pátého ročníku, kde většina z nich má jako druhý cizí jazyk právě ten německý. V podvečer 19. září jsme se vydali směrem do Německa. Cesta byla zdlouhavá a probdělá, ale na oplátku nás hned z rána čekala menší procházka okolo krásného zámku Cecilienhof, který je proslulý především svojí spojitostí s koncem druhé světové války. Odtud jsme se přesunuli do samotného centra města Postupim, které bylo vstupní bránou celého našeho zájezdu.
Ve městě jsme měli možnost se projít historickým centrem, Holandskou čtvrtí či areálem zámku Sanssouci. Někteří jsme se podívali i do kostela sv. Mikuláše, ve kterém se dalo vystoupit na místo, odkud nás čekal výhled na celou Postupim. Při kupování vstupu na vyhlídku se nám podařilo narazit na pána, který nehovořil anglicky a netušil, na co se jej ptáme, a tak jsme byli donuceni využít naši německou slovní zásobu. Touto situací započala naše výzva nechat angličtinu pro případ nouze a nebát se hovořit německy. Vždy a všude. V Postupimi jsme navštívili ještě kavárnu a poté se autobusem vydali na ubytovnu Am Wannsee, kde na nás čekala teplá večeře a volná chvíle před večerkou, kterou většina využila na procházku po molu při západu sluníčka.
Druhý den jsme měli celý k prozkoumávání všech koutů Berlína. Ráno jsme započali u Braniborské brány, odkud se každý vydal svou vlastní cestou. Za navštívení rozhodně stál Židovský památník, Ostrov muzeí, Checkpoint Charlie nebo East Side Gallery, což je galerie na nejdelším dochovaném úseku Berlínské zdi. Prošli jsme se také historickou čtvrtí Nikolaiviertel a navštívili Haus Schwarzenberg, místo berlínské kultury. Nachází se zde galerie, kavárna i centrum Anny Frankové. Vše v jedné malebné uličce plné pouličního umění. S pouličním uměním jsme se setkali i jinde. Na ulici jsme byli osloveni milou slečnou, zda bychom se nechtěli podílet na jejím obraze, který tvořila. Ptala se lidí na jejich nejsilnější zážitky z léta, co si z něj odnášejí a požádala je, jestli by své myšlenky mohli vepsat do jejího obrazu. I my jsme svými zážitky přispěli do jejího díla a odcházeli s uvědoměním, že léto se sice chýlí ke konci, ale máme možnost se s ním pořádně rozloučit právě na výletě po Německu.
Z Berlína jsme se další den vydali do města Schwerin, které je proslulé především Zvěřínským zámkem (německy Schweriner Schloss). Prošli jsme se v jeho zahradách a obdivovali, jak nádherná samotná stavba je. Nejeden člověk se cítil jako v pohádce. Poté jsme se vydali na oběd do místní restaurace, prošli se po centru města a navštívili katedrálu, ve které jsme se vydali na vyhlídkovou věž. Šlo o nezapomenutelný zážitek zapříčiněný nejen nádherným výhledem na město, ale i bojem se strachem z výšek, který někteří z nás podstupovali. Sestup jsme úspěšně všichni zvládli a nás čekal přesun na jiné místo.
Další zastávkou našeho putování bylo hanzovní město Wismar, které je zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. Prošli jsme se po městečku, navštívili místní kostel a vydali se k přístavu. Zde jsme se posadili a pozorovali medúzy, které nás ve vodě mile překvapily. Po téhle kratší zastávce jsme se vydali na ostrov Rujána na ubytovnu Binz-Prora. Naše ubytování bylo pár metrů od moře, a tak jsme se po večeři vydali na procházku po pláži. Večer jsme strávili sbíráním mušliček, kamínků, a pozorováním moře.
Další den několik z nás započalo brzkým budíčkem a sledováním východu slunce na pláži. Otužilci se odhodlali i k rannímu koupání. Po snídani jsme vyrazili do města Sassnitz, ze kterého jsme se vydali lodí na plavbu kolem křídových útesů, které patří mezi památky UNESCO. Ze Sassnitzu jsme přejeli na Kap Arkona, mys v nejsevernější oblasti Německa. Prošli jsme se pod historickými majáky a po pláži došli až do rybářské vesničky Vitt, ve které mnozí z nás vyzkoušeli místní speciality.
Poslední den našeho zájezdu jsme strávili v přístavním městě Stralsund, které propojuje ostrov Rujána se zbytkem Německa. Stralsund, stejně jako Wismar, patří na Seznam světového dědictví UNESCO. Den jsme zde započali návštěvou Oceánea, které nabízelo rozmanitou expozici. Mohli jsme zde vidět vše od velikých akvárií s různými druhy ryb až po modely velryb a dalších mořských obrů ve skutečné velikosti. Na střeše Oceánea nás čekal i výběh s tučňáky, kteří se mohou chlubit až moc hezkým výhledem na část města. Ve Stralsundu jsme vyzkoušeli rybí speciality, navštívili nejeden obchůdek a pár z nás skončilo v Café Monopol, kde jsme si vychutnali skutečně dobrou kávu. Během celého dne jsme měli možnost zde obdivovat krásné cihlové domy. Nejvíc nás svou architekturou uchvátila asi místní radnice či St. Nikolai-Kirche. Spolu s tímto kostelem jsme navštívili i Marienkirche. Oba nám aspoň na chvíli posloužily jako náš úkryt před deštěm, který nás v odpoledních hodinách překvapil. K večeru jsme se prošli po přístavu, rozloučili se s výhledem na moře a vydali se na náročnější cestu domů. Celý den jsme zakončili zpěvem a hrou na kytaru v autobuse a nechávali doznívat všechny zážitky a vzpomínky, které jsme si z celého zájezdu po Německu odváželi.
Daniela Olšáková, 5. A
