Ve dnech 13. až 15.6. jsme absolvovali naši první DofE expedici. Stala se „zlatým hřebem“ našeho půlročního snažení o bronzový DofE certifikát. Vyráželi jsme na ní ve složení Amálie Jasioková 4.A, Jonáš Oertel 4.A, Petra Žáčková 4.B, Iva Čerňáková 4.C, Anna Zouharová 3.B, Klára Kotásková 3.B, Marie Mertová 3.B, Margarita Slánská 3.B a Kateřina Klimánková 2.B.
Před expedicí probíhaly intenzívní přípravy. Během dvou týdnů jsme se několikrát sešli jednak s našimi s profesory, kteří měli dohled nad expedicí, anebo pouze v naší studentské skupince, kdy jsme vymýšleli náplň expedice, promýšleli cestu, rozdělovali si vybavení pod stan anebo dlouze debatovali o jídelníčku. Nakonec jsme se domluvili, že se zaměříme hlavně právě na outdoorové vaření.
Přípravy dovršily zdárného konce a my jsme v úterý 13.6. pěšky vyráželi směrem camp Baška. Tady jsme nemuseli ani moc používat mapu, protože většina cestu znala zpaměti. Dobrodružství nastalo, když jsme měli přejít vypuštěnou přehradu v Bašce. Dno totiž tvořilo vyschlé bahno, které ale místy nebylo zdaleka tak proschlé, jak vypadalo. Tzv. ,,tekuté písky“ málem odnesly nejedny boty. Do campu jsem se ale dostali v pořádku a hned jsme začali stavět stany a hledat dřevo na oheň. Postavit stany bylo jednoduché, i když pro některé z nás to byla premiéra. Malý problém nastal se dřevem kvůli nedostatku stromů, a tak jsme museli improvizovat s uschlými souškami a chrastím. První večer jsme měli na jídelníčku špekáčky a hermelín. Dopředu jsme se domlouvali, kdo co donese, abychom se mohli o jídlo podělit a nemuseli toho tolik nést. Kvůli brzkému budíčku jsme příliš dlouho neotáleli u ohně a šli jsme spát.
Snídaně byla pestrá, protože kromě několika druhů ovesných kaší jsme si přinesli i domácí buchty, pečivo a sýr. Určili jsme si místo prvního srazu a vyrazili okolo půl deváté směrem na místo pod Ivančenou, kde jsme měli nocovat. Nejdřív jsme procházeli několika vesnicemi, poté se naše cesta začala měnit a z polí a luk jsme přešli do lesa. Tady jsme se už bez mapy neobešli. Díky různým postranním odbočkám bylo občas komplikovanější najít tu správnou cestu. Části z nás se podařilo špatně odbočit a objevit novou trasu k cílové destinaci, dokonce i se studánku s pitnou vodou. Všichni jsme se nakonec sešli v místě srazu, kde jsme si dali krátkou pauzu a vyrazili dál.
Naše cesta se stala ještě napínavější, protože v místě, kdy se začala cesta ubírat strměji do kopce k úpatí hory, jsme potkali paní, která nás varovala před tím, že před pouhými dvěma dny, přesně na tom místě, zachytily fotopasti zraněnou vlčici s mláďaty a s dospělým vlkem. Shodli jsme se na tom, že být opatrnější ničemu neuškodí, ale k cíli jsme pokračovali stále dál.
Odměnou za zdolání prudkého kopce za nepříjemného vedra a dusna byly krásné výhledy a příroda, ve které jsme mohli být sami stranou od lidí. K nalezení našeho tábořiště jsme opět použili mapu, ve které jsme měli nejdřív trochu problém se zorientovat, ale nakonec jsme mýtinu našli. Tady už bylo shánění dřeva snazší, takže jsme rychle postavili stany a sirkami do pár minut rozdělali oheň. Zároveň jsme si připravovali těsto, z kterého jsme pak na ohni pekli placky a hady. Naše středeční menu kromě toho zahrnovaly i delikatesy jako tuňákový salát s těstovinami, čínskou rajskou polévku, písmenkový hovězí vývar, těstoviny s rajčatovým protlakem, kukuřicí a masem a mnoho dalšího. Po vydatné večeři se jsme šli ještě projít a prozkoumat okolí a potom jsme do noci seděli u táboráku.
Hned ráno při snídani jsme se pustili do plnění „bojového úkolu“ -vymyslet naši cestu zpět do civilizace. Klíčovou informací byl daný čas odjezdu autobusu z Raškovic. Nakonec jsme vybrali krásnou, středně dlouhou ,,hřebenovku“. Mapa se stala nutností, protože se zde střetávaly hned tři turistické značky, nemluvě o množství lesních cestiček, kterými byl hřeben protkaný. Vše nakonec dobře dopadlo a my jsme úspěšně nastoupili do autobusu směr Frýdek-Místek, i když jsme poslední kilometr museli jít velmi svižnou chůzi, abychom jej stihli.
Zvládli jsme se obejít bez elektroniky a pohybovat se pouze podle papírové mapy; nabalit si vše potřebné tak, abychom s touto zátěží byli schopni jít několik dní a uvařit si jídlo v přírodě. Taktéž jsme si prakticky procvičili orientaci v neznámém terénu a mnoho dalšího. A v neposlední řadě jsme se díky expedici mohli jednak navzájem více poznat mezi sebou, ale taky jsme všichni zjistili, jak jsme sami schopni obstát v této pro nás zátěžové situaci. Celá expedice byla pro nás velmi poučným, ale zároveň poutavým zážitkem, na který jistě jen tak nezapomeneme.
Anna Zouharová, 3.B
