Ve dnech 25. – 29. listopadu se v Dubaji uskutečnilo finálové klání mezinárodního šachového turnaje „Worldwide Chess School Tournament Expo Dubai 2020“, který zorganizoval Španělský pavilón Expa ve spolupráci s Mezinárodní šachovou federací a Chess24.com. Do závěrečného turnaje se přes třífázovou kvalifikaci, jíž se zúčastnilo téměř 300 školních družstev z celého světa, a která byla hrána online, probojovalo 12 celků z 10 zemí (ČR, Mongolsko, Indie, Maďarsko, Turecko, Izrael, Peru, Španělsko, Spojené arabské emiráty a Spojené státy americké), mezi nimiž nechyběl jako jediný zástupce České republiky také tým Gymnázia Petra Bezruče Frýdek-Místek.
A tak naše družstvo ve složení Marek Miča, Adam Frank (oba 4.B), Ondřej Nytra, Lucie Fizerová (oba 3.B), Kateřina Fárková (3.A), Martin Vašínek (2.C), Ferdinand Buchta (5.A) a Jan Gnojek (2.A) vyrazilo v úterý 23. listopadu pod dohledem profesorek Andrei Čmielové, Zuzany Stonawské a trenéra Jakuba Rabatina směr Dubaj.
Vlastní turnaj byl rozdělen losem na dvě skupiny, kde se hrálo na pěti šachovnicích systémem každý s každým, přičemž umístění ve skupině předurčovalo, o jakou příčku se týmy poperou v závěrečné fázi. Naši hráči byl přiřazeni do skupiny B, kde na ně čekaly zápasy proti maďarskému, tureckému, izraelskému s dvěma mongolským týmům. Dvě výhry a tři prohry znamenaly 3. místo v tabulce, a boj ve vyřazovací fázi o celkové 5. místo.
Ještě, než se ale hráči pustili do dvou finálových bitev, čekal na ně volný den, v němž mohli naplno obdivovat architektonické divy Dubaje, a to nejen z ulice, ale i z vyhlídkové plošiny na nejvyšší budově světa Burdž Chalífa.
Ale zpět k turnaji. V předposledním kole porazili frýdecko-místečtí šachisté španělský celek 3:2 a v posledním kole stejným skórem jeden z indických celků. Mohli se tak radovat ze zisku celkového 5. místa. Vezme-li v potaz, že se do turnaje zapojil celkem 4 velmistři, 1 mezinárodní mistr, 8 Fide mistrů a 6 Fide mistryň, jedná se jistě o obdivuhodný úspěch.
Chtěl bych proto poděkovat všem hráčům (včetně Matyáše Paseky, který se nemalou měrou podílel na postupu do finálového turnaje, ale který do Dubaje neodletěl) za předvedené výkony, svým kolegům za organizaci, Kubovi za odvedenou trenérskou práci a všem sponzorům za poskytnuté finanční prostředky, z nichž velkou část věnoval Moravskoslezský kraj, díky kterým se podařilo tak náročnou a dalekou cestu zorganizovat i v této nelehké covidové době.
Michal Saforek
Následuje popis zážitků očima studentů:
Den první pohledem Ferdy
Můj den začal ve 2:21, kdy mě vzbudilo zabrnění mobilu. Celý v očekávání, že konečně přišly výsledky PCR testu, jsem rozsvítil display, kde na mě vyskočila zpráva říkající: ,,Dobití kreditu proběhlo úspěšně.‘‘ Od této chvíle jsem měl velice neklidný spánek.
Ráno jsem se s kruhy pod očima nasnídal, rozloučil s rodinou a jel na školní gymnastiku. Po jejím konci to vše začalo.
Nespočet telefonátů a emailů do Fakultní nemocnice v Ostravě (místo mých odběrů), tam nás odkázali na informační linku 1221, kde nás odkázali zpět na nemocnici. V tu chvíli se do toho zapojili i mí rodiče, kteří začali obvolávat známé. V ten moment mi nezbývalo nic jiného, než se nechat otestovat znovu a doufat. Po dopoledních testech na Místecké Poliklinice jsme s taťkou vyrazili na cestu do Prahy na letiště Václava Havla.
Celou cestu jsem nervózně čekal na výsledek alespoň jednoho ze dvou testů. Po příjezdu na letiště jsem stále neobdržel výsledky, a proto jsem se musel nechat otestovat potřetí, tentokrát rychlotesty (musel zaplatit cca 6 tisíc). Po dvou hodinách úmorného čekání v letištní hale dorazily nejen výsledky, ale také i mí drahocenní kamarádi, kteří mě přivítali hlasitým potleskem (jelikož celou mou záživnou cestu prožívali se mnou po telefonu).
Tím ovšem má zajímavá cesta zdaleka nekončí. Jelikož letím poprvé, nevěděl jsem, co mám očekávat. Proto když přišlo na odbavení, vrátili mě s tím, že mé PCR výsledky musí být vytištěné (já jsem měl pouze kód v telefonu). Takže, opět celý tým čekal na to, až si vytisknu potřebné dokumenty 😊. Tím mé problémy zatím skončily. Můžu jen doufat, že zbytek pobytu proběhne bez problémů. Teď už jen čekáme na odlet, proto si další článek přečtete již ze, sluncem zalité, Dubaje.
Den druhý pohledem Kači
Po tří hodinovém rozchodu v Praze, jsme se konečně shledali s posledním členem naší výpravy – Ferdou. Čekání na letišti jsme si krátili deskovými hrami. Všemi kontrolami jsme prošli bez problémů a než jsme se nadáli, už jsme seděli v letadle.
Cesta měla trvat šest hodin a jelikož jsme odlétali v deset večer, všichni se uvelebili ke spánku. Než jsme vůbec stihli zavřít oči, už nám servírovali jídlo. Po skvělé půlnoční svačince stačilo přečkat zbylých pět hodin nočního letu.
Do Dubaje jsme úspěšně dorazili cca v sedm hodin místního času. Nikdo z nás v letadle nenaspal více než hodinu, proto veškeré další činnosti byly nepředstavitelně náročné 😊. S klížícími se víčky jsme museli řešit další problém. Domluvené minibusy, které nás měly dopravit na naše ubytování, nebyly k nalezení. A tak jsme v dubajském horku museli čekat navlečení v riflích asi 45 minut na odvoz. Nakonec jsme se dočkali, a ve dvou krásně klimatizovaných minibusech, jsme byli odvezeni na ubytování.
Bydlíme na krásných kolejích, které nám připomínají české čtyř hvězdičkové hotely. Zatím jediný problém, který jsme nevyřešili, je nedostatek balené vody (není zde pitná voda z kohoutku).
Sotva jsme se stihli osprchovat a převléct, už jsme spěchali do přistaveného autobusu, který nás zavezl s ostatními týmy do areálu Expa. Po menším chaosu (ze strany organizátorů), jsme se všemi týmy sešli v dechberoucím hlavním pavilónu. Tam jsme se fotili s vyzyvatelem nynějšího mistra světa – Ianem Nepomniachtchim. Dále následoval oběd v podobě bagety (již třetí), kterou jsme si snědli na stinném plácku uprostřed výstaviště. Poté jsem se seznámili s vyslancem českého pavilonu, který nám popřál hodně štěstí, za což mu celý tým děkuje.
Když nás už asi po desáté seřadili na schodech, abychom se vyfotili, k našemu překvapení se dostavil Magnus Carlsen (prozatímní světová jednička) a s ním i jedna z nejvýznamnějších šachistek v novodobé historii – Judit Polgárová. Věřím, že tohle byl silný zážitek pro celou naši výpravu. Téměř stejnou radost jsme měli ze setkání s roboty 😊, kteří se na Expu starají o dodržování koronavirových opatření. Pak už jsme se jen vydali na hodinovou cestu zpět, při které jsme všichni usnuli, jelikož posledních pár hodin bylo pro celou výpravu velice náročných.
K večeru se konalo rozlosování skupin, na který celý tým netrpělivě čekal. Po následné večeři jsme měli týmovou poradu, která ukončila tento velice pestrý, ale náročný den.
Den třetí pohledem Honzy
Můj opravdový den začal až ve 12 hodin, kdy mě znovu probudil budík. Předtím jsem ale ještě stihl v 7:30 snídani. Měli jsme vafle se sirupem a máslový croissant. Ve 12:45 jsme šli na oběd, na který jsme měli dva tuňákové sandwitche. Po obědě jsme měli 45 minut na přípravu k zápasům.
Po srazu na recepci ve 13:45 jsme čekali na autobus a ve 14:00 jsme vyjeli. Po příjezdu na EXPO jsme se dostali přes vstupní kontroly do areálu výstaviště a vydali se směrem ke španělskému pavilonu, kde jsme se rozdělili na ty, kteří hrají a na ty, kteří tento den nehrají (mezi ně patřím i já). Náhradníci šli do českého pavilonu, kde jsme jako jediní dostali VIP místnosti s jídlem a projekcí jednotlivých partií.
Během první partie, kterou jsme vyhráli 3:2, jsme pouze jedli a dívali se na spoluhráče. Během druhé partie, kterou jsme prohráli 5:0, se Ferda na nějakou dobu zapovídal s jedním českým studentem, který je v Dubaji vždy půl roku na stáži. Jeho zážitky byly více než zajímavé.
Při poslední partii 3:2, kterou jsme zase prohráli, jsme nebyli v českém pavilonu, ale šli jsme do pavilonu Spojených arabských emirátů na prohlídku.
Po všech odehraných partiích jsme se vydali na hodinovou cestu autobusem zpět na vysokoškolské koleje. Rychle po příjezdu, asi ve 21:30, jsme šli na večeři, na kterou jsme měli rozsekané nudle s masem a uvařenou zeleninou. Ve 22:00 jsme šli na bazén, odkud jsme odešli ve 23:00. Následně jsem si půjčil Ferdův notebook a začal psát tuto reportáž.
Den čtvrtý pohledem Adama
Po včerejším šachově náročném dni bylo dneska v plánu udělat si výlet okolo celého dubajského Expa a poté odehrát zbývající 2 partie základní skupiny turnaje. Po srazu na snídani jsme se vydali vstříc všemožným pavilonům na již zmíněné výstavě.
Jako první na nás čekal český pavilon spolu s průvodcem. Tam jsme se dozvěděli například o technologii, která dokáže ze vzduchu vytvořit vodu a dalších podobných českých vynálezech. Následně jsme se přesunuli do nedaleké tzv. Terry, kde jsme si prošli výstavu na oceánské téma. Odtud jsme se šli naobědvat do „all you can eat“ restaurace, což se myslím líbilo celému týmu. Dále jsme navštívili opravdu mnoho pavilonů. Nejvíc se nám však líbila egyptská výstava, kde jsme si mohli vyzkoušet „Cestování časem“. Tam jsme postupně viděli technologický vývoj Egypta od jeho počátků až po dalekou budoucnost. Pak následovala šachová část dne. Nejdříve nás čekal hratelný tým Izraele. Bohužel jsme nevyužili všech šancí a zápas skončil prohrou 3:2. To pro nás byla taková studená sprcha, která celý tým nabudila na dnešní druhý zápas – s Tureckem. Po chvíli hraní byl stav 2:2, ale my tahali celý zápas za delší konec. Naštěstí, po dramatickém průběhu se podařilo spoluhráčce v poslední partii získat cenný bod a tím proměnit zápas v naše vítězství.
Dneškem končí zápasy základní skupiny, kde jsme se umístili na průměrném 3. místě – to znamená že v playoff vstupujeme do bojů o pátou příčku v celkovém turnaji. Uvidíme, jak se nám bude dařit dál.
Den pátý pohledem Lucky
Na sobotu se těšil snad úplně každý. V tento den jsme nehráli, proto jsme se nemuseli ani připravovat. Hned po snídani jsme se převlékli a vyrazili na cestu. Po asi hodině jízdy, (kterou pro změnu většina z nás prospala 😊), jsme stáli uprostřed největšího nákupního centra na světě. Domluvili jsme se na hodinovém rozchodu a následně jsme měli sraz před vstupem na naší další zastávku.
Za chvíli jsme už stáli ve frontě do výtahu, který nás měl vyvést do výšky asi 450 metrů, na nejvyšší budovu světa – Burj Khalifu. Do 124. patra nás výtah vyvezl za 60 sekund, a po celou dobu jízdy jsme měli možnost sledovat projekci na stěnách. V moment, kdy jsme vystoupili, nás všechny naprosto uchvátil výhled na překrásnou Dubaj. Nejméně oblíbené focení nám paradoxně zabralo nejvíce času. Nádherné výhledy přebily v každém z nás nevoli se fotit. Po focení jsme vystoupali po schodech ještě o patro výše, kde jsme začali zběsile utrácet peníze za suvenýry. Poté jsme si ještě vystáli řadu na jízdu dolů, a spěchali jsme na oběd.
Upřímně, nevím, kdy naposledy jsem viděla takové množství jídla na jednom stole. Všem nám neskutečně vyhládlo, proto se po hromadě jídla jenom zaprášilo. Hned co jsme dojedli, běželi jsme pokračovat v nákupech dárků pro naše rodiny. Jelikož je Dubaj mall obrovské (doslova největší 😊), neustále jsme se ztráceli. Možná rychleji než peníze z našich účtů.
Po dokončení nákupů jsme stihli ještě zhlédnout úžasnou večerní show, která se konala před Dubaj mall, pod osvětlenou Burj Khalifou, v obležení nejluxusnějších hotelů světa. Zpívající fontány nás všechny překvapily. Sledovalo je publikum čítající určitě stovky lidí. Díky správnému načasování jsme měli šanci sledovat představení z první řady, takže máme další zážitek do sbírky.
Poté jsme si museli vystát řadu u východu, ve které jsme si všichni s hrůzou kontrolovali zůstatky na účtech. Pak už jsme jen nasedli do taxíků, a cestou domů sledovali osvícenou Dubaj, (taxík ve kterém jsem seděla já, dal přednost sledování Shreka 😊). Nakonec jsem jen zapadla do svého pokoje, a pustila se do psaní článku.
Den šestý pohledem Martina
Můj den začal v 7:50, kdy mě vzbudilo krásné zpívání ptáků. Poté jsem se převlékl, umyl si zuby a hurá na autobus, který odjíždí do Expa 2020.
Po příjezdu jsem se nasnídal a hned jsem šel s týmem na semifinálové utkání, které jsme hráli proti Španělům. Hráli jsme „skvěle‘‘, chvílema to vypadalo až na 5:0, ale nakonec jsme vyhráli „jenom“ 3:2.
Po vyhraném utkání jsme si šli za odměnu prohlédnout nějaké zajímavé pavilony. Mně se osobně nejvíce líbil pavilon Severní Makedonie, který zaujal nejen svým šarmem a krásnou tradiční výstavou exponátů, ale i velmi příjemnými průvodci.
Přicházel svěží oběd v podobě Caesar salátu. Ten byl pro všechny velkým gastronomickým zážitkem. Kombinace kuřecího masa se šťavnatým salátem nám velmi chutnala.
Následovalo testování, které bylo pro všechny velkým utrpením. Tyčinka byla dlouhá asi 3 metry, a pomalu se dotýkala našeho mozku. Ale to už je za námi.
Protože přicházel třetí zápas o mistra světa, a my jsme dostali vstupenky, šli jsme se živě podívat přímo na tribunu. Po 2 hodinách jsem byl (i ostatní) už kompletně unaven. Po cestě zpět se před mýma očima šířila představa lehnout si do postele a spát až do rána. Ale to mě ještě čekala večeře a pár deskových her, které se hrávají každý večer. Je 10 hodin večer a po hygieně kráčím celý zničený do postele. Usínám, usínám, a najednou je noc a já sním o dalším super dni.
Den sedmý pohledem Marka
Den začal jako každý jiný, probudili jsme se kolem osmi hodin ráno a startovali na snídani (až na menší výjimky), kde dneska podávali lahodné vajíčko s rajskou omáčkou, croissantem, máslem a džemem.
Po snídani jsme měli chvíli odpočinku, ale hned poté už přišla tvrdá příprava na odpolední zápas s Indy. Zápas rozhodoval, jestli skončíme šestí nebo pátí, takže o moc nešlo, ale i přesto jsme byli namotivováni jako kdyby se jednalo o zápas o titul.
Po přípravě měl přijít oběd, kterým jsme měli doplnit svou energii, s tím však byl problém. Oběd totiž nedorazil podle plánu a dostali jsme ho se zpožděním v taškách, což nebylo úplně příjemné, ale dalo se to přežít.
Po obědě následovalo rychlé nachystání se na Expo a hurá do autobusu. Jeli jsme, jako obvykle, kolem 50 minut a celou dobu panovala přátelská atmosféra.
Po dojetí do cíle jsme si nachystali pasy a vstupenky do Expa. Dál jsme šli do čínského pavilónu, kde jsme pořídili pár fotek pro firmu Lenzing, která nás finančně značně podpořila při cestě do Dubaje. Po navštívení pavilónu následoval malý rozchod, kdy jsme si ještě mohli projít pár dalších pavilónů. Potom jsme se sešli a společně šli až k Dubai Exhibition Centre, kde se hrálo jak naše poslední kolo, tak i zápas o titul mistra světa, avšak na tento den měli naplánováno volno.
Jak už jsem zmínil, hráli jsme s Indy. Zápas to nebyl vůbec lehký a rozhodoval každý bod. První dokázal vyhrát Adam Frank, který nedal soupeři moc šancí. Vedli jsme tedy 1:0. Vše se však zamotalo, když prohrál Martin Vašínek a skóre bylo rázem vyrovnané. Naštěstí po chvíli opět přešlo vedení k naší straně, když Ondřej Nytra vyhrál. Teď byla tedy řada na mě. Můj soupeř se houževnatě bránil jakýmkoliv komplikacím a pevně držel svou pozici. Po čase však začal přicházet chyby a já jsem se mohl radovat z výhry jak svojí, tak i týmové. Poslední dohrávala Lucie Fizerová, která stála lépe, ale nezvládla pod nátlakem času svou pozici a prohrála, a tak zápas skončil 3:2, což je pro nás velice častý výsledek.
Po zápase přišlo fotografování s Viswanathanem Ánandem, bývalým mistrem světa z Indie, který vládl šachovému světu od roku 2007 do roku 2013, kdy ho v zápase porazil nynější mistr světa Magnus Carlsen. Po fotce už přišel čas na zasloužený odpočinek a svačinu před velkým finále.
Finální ceremoniál proběhl ve Španělském pavilónu, kterého se zúčastnilo mnoho novinářů a významných lidí jako zmíněný Ánand nebo například prezident mezinárodní šachové federace FIDE Arkady Dvorkovich. Na vyhlášení jsme se taktéž seznámili s českým velvyslancem Jiřím Slavíkem, což bylo příjemné setkání. Po celkem zdlouhavém úvodu konečně přišlo vyhlašování výsledků a každý tým dostal trofej s umístěním.
Po finálním ceremoniálu jsme se nechali občerstvit v zdejším bufetu. Následně jsme už jen nastoupili do autobusu zpět na naše ubytování a naposledy zamávali tomu úžasnému místu plné krásných exponátů a technologií. Na ubytování panovala oslavná atmosféra. Hrál se stolní fotbal, krycí jména a byla zábava. Pak už přišel jenom spánek a vzpomínky na neuvěřitelné Expo.
Den osmý pohledem Ondry
Jelikož jsem měl sbaleno již v pondělní večer, dovolil jsem si vyspat až do desíti ráno, kdy jsme měli naplánované focení v reprezentativních tričkách a kšiltovkách našeho města. Po focení jsme měli naplánovaný sraz ve 12:30, kdy jsme se sešli ve vestibulu a okolo 12:45 jsme vyjeli na letiště.
Nejprve jsme si nechali odbavit kufry a jelikož již nám všem vyhládlo, šli jsme na oběd. Na letišti jsme po obědě dostali možnost rozchodu porozhlídnout se po obchodech. Kde si většina z nás ještě dokoupilo pár dárků pro rodinu. Následně jsme čekali na letadlo, které přiletělo v 17:00.
Celý let trval 6 a půl hodiny, přičemž jsme měli v cenně letenky těstoviny a čaj, popřípadě kávu. Naštěstí jsem zhruba 4 hodiny prospal. Po příletu do Prahy jsme se zašli ubytovat do Holiday Inn Prague Airport, který vypadá velmi hezky. Na večeři jsme měli pizzu z hotelové kuchyně.
Konečné výsledky: https://chess-results.com/tnr594347.aspx?lan=1&art=0&rd=2
