Den první – pá 1. 10. 2021
V pátek odpoledne po výuce v 15:00 vyrážíme na lezeckou „expedici“. Lezecké družstvo tvoří 11 frekventantů Horo kroužku Školního sportovního klubu GPB a 2 instruktoři.
„A kam že to vlastně jedeme? Tentokrát do Polska. Do Polska??? A na hory??? Vždyť v Polsku nejsou žádné pořádné kopce, jen samé roviny!!! Polsko opravdu není alpskou zemí, ale pozor, nejvyšším vrcholem Polska jsou Rysy vysoké 2499 m n.m., tak určitě nějaký ten „kopeček“ v Polsku objevíme“.
Letošní výjezd byl čistě skalním sportovním lezením, proto pohorky mohly zůstat ve skříni. Bylo potřeba pořádně „rozlézt“ nová lana, která nám škola „za nemalý peníz“ zakoupila. Tímto celý Horo kroužek škole děkuje!
Polská Jura je prostor mezi městy Krakovem a Čenstochovou, oficiálně Krakovsko-čenstochovská vysočina neboli Jura. Oblast je tvořena atraktivními vápencovými útvary a věžemi. Je zde řada jeskyní, ale i dolin a vyvěraček. Území je zajímavé i z pohledu historie, protože zde vedla stezka „Orlích hnízd“ (hradů).
Hrady pocházejí především ze 14. st., kdy polský král Kazimír Veliký rozhodl o výstavbě sítě hradů a hrádků, které měly sloužit zejména k obranným účelům. Tvořily pásmo na hranici se Slezskem, které tehdy patřilo k Českému království, a chránit měly nejen hranici mezi dvěma královstvími, ale také obchodní cesty vedoucí do Krakova.
Cesta se nám trošku protáhla, ale v 19:00 jsme již večeřeli v útulném penzionu s opravdu „originálním názvem“ Jurajski Gosciniec. Podle programu nás dnes čekalo pouze BOZ. Azyl nám poskytla seminární místnost penzionu. „Tohle je sedací úvazek, takto se navazujeme, v „průvodčíku“ se dočteme toto …. tolik informací???“ …. až se z toho nováčkům málem zamotala hlava… a to je teprve pátek. Ale nic se nemá „hrotit“ do krajnosti a hodinka „školení“ byla tak akorát. Volná zábava se „bohužel“ odehrávala na společném pokoji instruktorů a chlapců (protože byl největší). Páteční večer byl sice ukončen po večerce, ale když všichni zpívali, dokonce ve třech jazycích, a hráli na dvě kytary, tak bylo potřeba přimhouřit oči.
Den druhý – 2. 10. 2021
Snídani jsme domluvili na 8:00, hodinu před oficiálním otevřením jídelny!!! Celý servis ze strany penzionu byl fantastický a myslím, že nemluvím jenom za sebe. Pěkné ubytování a výborná kuchyně, všichni vstřícní, usměvaví a v pohodě.
V sobotu nás čekal přejezd do oblasti okolo hradů Mirow a Bobolice. Trošičku nás překvapilo vstupné, ale nakonec jsme situaci vyřešili „po česku“. Celý den jsme lezli na věži Skala z Grota a to cesty: Zaciecie Groty, Pomylka, Znikaj stonko a Diesel musí dymic a věži Turnia Kukuczki a to cesty: Ostatnia dzialka a Tydzien na dzialce. Všechny cesty se pohybovaly v obtížnosti 5-6 UIAA, což nejsou žádné „výlety na Kokořín“, ale obtížnost, za kterou se nemusí stydět ani dospělý horolezec. Obzvlášť svojí sportovní výkonností překvapily „prvačky“ Stela s Kačou. Protože jsme lezli až do šera, na ubytování jsme přijeli již za tmy, a tak byla večeře posunuta na 19:30. Večer byl klidnější, ale ani v sobotu kytary „neležely“ ladem. Tomáš se stal „jukeboxem“ a zahrál opravdu vše. Naplánovalo se poslední slanění a výlet na naši Lysou. Spát se šlo tentokrát dříve. (poznámka pod čarou, jak kdo)
Den třetí – tak třetího 10. 2021
Neděle „od slova nic nedělat“ se úplně nenaplnila. Počasí bylo opět katalogové (prostě azuro, plech – tzn. pěkné), tak jsme vyrazili na Horu Zborow a lezli na věži Mlynář, opět to byly cesty ve stejné obtížnosti jako v sobotu. Zdolali jsme: Mlynarczyk, Mlynarzowa piatka, Direttissima Mlynarza a Šrodek Mlynarza. Odpoledne jsme se cestou zpět do ČR zastavili na atraktivní a největší hrad Orlích hnízd Ogrodzieniec. A pak již hurá domů. Kolem 18:30 jsme předali děti rodičům a pořádně si oddechli. Uf,uf!
Akce se vydařila nejen počasím. Každý z účastníku si z Jury odvezl nějaký ten „lezecký skalp“, všichni přežili ve zdraví, včetně instruktorů, tak doufám, že se příští rok opět setkáme někde na horách nebo ve skalách.
Za Horo kroužek Daniel Svoboda a David Březovják
Pár postřehů od studentů:
Po dlouhém roce téměř nelezení jsme možnost vyjet na skály uvítali s obrovským nadšením. Respekt a strach z vysokých skal byl však rychle nahrazen euforií z krásných výhledů, cest vzbuzujících v našich žilách adrenalin a úžasnou společností.
V rámci poučení o bezpečnosti na začátku expedice jsme přijali pravidlo: CO SE STANE V POLSKU, ZŮSTANE V POLSKU!!! Tudíž, chcete-li opravdu proniknout do tajů horolezeckých expedic, je třeba zvednout zadek a vyjet příště s námi! Jana Kubová a Klárka Ondráčková
Na rozdíl od Česka mělo Polsko kvalitní silnice. I přes naše „super“ navigační schopnosti, jsme dojeli tam i zpátky. Po celou dobu byla přátelská a hudební atmosféra. Stela Škarabelová a Kateřina Klimánková
